Kameny

Nikde nejsem úplná Všude mě kus chybí

V popraskaných zdech zašedlých budov
Ve vyschlých kalužích po včerejší bouřce

Když se dotknu
bolí to
Když se dotkneš
rozpadá se pod rukama 
---
Ostré hrany v kulaté místnosti
nikomu neublíží Šrámy velikosti malíčku
vytvořím sama

Abstrakce násobená třemi

Něco se ztratilo a já to nebyla  Neprojdu
tak úzkými dveřmi

Abstrakce násobená třemi   Činitel
jsou moje prsty
když se zlehka dotýkám
tvojí pravé paže   Cokoliv blíže srdci
mne děsí

Čekám na půlnoc
abych si nic nepřála   Mám tě ráda
a s tím si vystačím
----
Ty můžeš jít klidně spát

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Poběžím
a poběžím tak rychle že ani nespatříš
jak ti přitom bořím vzdušné zámky a propichuju obláčky

Odpusť - ale potřebuju tě tady dole
cesta je skrze tebe kratší
---
A poběžím tak rychle
že si mě ani nevšimneš   Nebudeš mi věřit
že jsem skutečná

Nejspíš jenom ucítíš
jak ti něco ovanulo tvář a políbilo
na líčka

Z toho důvodu
běhám nejraději sama

Na pomezí tečky a otazníku

Chci poezii
a nevím kde ji hledat

Chci samu sebe ve verších

Chci si vytrhat kusy těla
a nahradit je vůní šeříků

Vím
že si nebudu chybět

Dovedla jsem vše
oč jsem se snažila Rozeznít ticho
a pohřbít
svoji éterickou zahradu

A pořád
si nechybím

Samohlásky

Je to zvláštní
-
Ty cítíš vášeň
Mně to připomíná oblaka rozpuštěná v alkoholu
s kapkou kyanidu A stejně tak
to i chutná
-
Šedá barva
se světle modrými podtóny

Ale neboj
nebudu
se tě dotýkat

Chci si pouze natrhat sněženky
abych měla kousek jara
pořád u sebe

Druhý týden v únoru

Posunula jsem hodiny
aby mi čas
hrál do karet

Za oknem uvadla květina
a pán na ulici zesmutněl
když se o půlnoci zapomněly 
rozeznít zvony

A to jsem přitom s tebou chtěla strávit pouze o pár vteřin
více času